Blanc de Sylvain Tesson

Je fixe une limite à mon propos pour ce soir car j'ai choisi cette lecture comme une thérapie en contraste avec la noirceur à laquelle le mois de décembre ne m'avait pas habitué. Le fil rouge de l'ouvrage me paraît chargé d'ondes positives !

Omezuji svá slova pro tento večer, protože jsem si toto čtení zvolil jako terapii v kontrastu s temnotou, na kterou jsem si prosinec nezvykl. Červená nit knihy se mi zdá nabitá pozitivními vlnami!

Ich schränke meine Worte für diesen Abend ein, weil ich diese Lektüre als Therapie gegen die Dunkelheit gewählt habe, an die mich der Monat Dezember nicht gewöhnt hatte. Der rote Faden des Buches scheint mir voller positiver Wellen!

Avec mon ami le guide de haute montagne Daniel du Lac, je suis parti de Menton au bord de la Méditerranée pour traverser les Alpes à ski, jusqu'à Trieste, en passant par l'Italie, la Suisse, l'Autriche et la Slovénie. De 2018 à 2021, à la fin de l'hiver, nous nous élevions dans la neige. Le ciel était vierge, le monde sans contours, seul l'effort décomptait les jours. Je croyais m'aventurer dans la beauté, je me diluais dans une substance. Dans le Blanc tout s'annule - espoirs et regrets. Pourquoi ai-je tant aimé errer dans la pureté ? S.T.

Se svým přítelem, vysokohorským vůdcem Danielem du Lacem, jsme opustili Menton na pobřeží Středozemního moře, abychom přešli na lyžích Alpy do Terstu přes Itálii, Švýcarsko, Rakousko a Slovinsko. Od roku 2018 do roku 2021 jsme na konci zimy vstávali ve sněhu. Nebe bylo panenské, svět bez obrysů, jen námaha odpočítávala dny. Myslel jsem, že se pouštím do krásy, ředil jsem se v hmotě. V Bílé je všechno zrušeno - naděje i lítost. Proč jsem tak miloval putování v čistotě? ST

.Mit meinem Freund, dem Hochgebirgsführer Daniel du Lac, verließ ich Menton an der Mittelmeerküste, um die Alpen auf Skiern zu überqueren, nach Triest, durch Italien, die Schweiz, Österreich und Slowenien. . Von 2018 bis 2021, am Ende des Winters, stiegen wir im Schnee auf. Der Himmel war jungfräulich, die Welt ohne Umrisse, nur die Anstrengung zählte die Tage. Ich dachte, ich wagte mich in die Schönheit, ich verdünnte mich in einer Substanz. Im Weißen ist alles abgesagt – Hoffen und Bedauern. Warum liebte ich es so, in Reinheit zu wandern? ST.